Rubriky
Uncategorized

Kudy z nudy – Roman Vondrouš: Fragmenty metropole


Už od prvního dne vyhlášení nouzového stavu se začal autor věnovat dokumentování této neobvyklé situace, která zasáhla i Českou republiku. Výstava v galerii Czech Photo Centre bude probíhat podle nařízení vlády a aktuálního vývoje pandemie koronaviru. Vernisáž výstavy a představení snímků budou online v pondělí 18. ledna 2021.

Výstava navazuje na soubor Fragmenty metropole, který byl v roce 2010 oceněn stipendiem pražského primátora v soutěži Czech Press Photo. Vondrouš se svým výjimečným citem pro barvu hledá ve vylidněné Praze detaily a neobvyklé situace.

V březnu 2020 pandemie koronaviru dorazila do České republiky a vláda přistoupila k vyhlášení nouzového stavu. Ulice většiny měst se vyprázdnily a to byla příležitost pro fotografy k zachycení záběrů všeobecně tíživé atmosféry. Nejdřív fotografoval hlavně v centru Prahy, ale po několika dnech přišla myšlenka, že by mohl navázat na fotografický cyklus Fragmenty metropole, který vznikal kolem roku 2010 především na pražských sídlištích. Nejvděčnější náměty paradoxně vznikly na tradičních místech v Praze. Karlův most, Hradčanské náměstí a vlastně celá stará Praha jsou pro fotografy takříkajíc ikonickými místy.

Druhá část výstavy se bude věnovat portrétům cestujících ve vagonech metra ve stanici Vyšehrad. Fotograf využil paprsky zapadajícího slunce, které v podvečer na několik málo okamžiků proudí do vestibulu stanice. Kombinace světla s výrazy cestujících v rouškách nebo v respirátorech vytvořily zajímavý soubor.

Roman Vondrouš se narodil v roce 1975 v Pardubicích, absolvoval magisterský program Institutu tvůrčí fotografie při Slezské univerzitě v Opavě. Nyní na stejné univerzitě pokračuje jako doktorand. Pracuje již řadu let jako fotoreportér České tiskové kanceláře. Je laureátem první ceny v prestižní mezinárodní soutěži World Press Photo 2013 v kategorii Sport a několikanásobným držitelem ocenění v národní soutěži Czech Press Photo včetně titulu Fotografie roku.

Výstava bude otevřena dle nařízení vlády. Oficiálně se „otevře“ 18. ledna a potrvá do 28. února. V případě, že bude galerie otevřena, platí následující otevírací doba: úterý až pátek vždy od 11.00 do 18.00 hodin a o víkendu od 10.00 do 18.00 hodin.

 



Source link

Rubriky
Uncategorized

Kudy z nudy – Adam Štech & Dennis Scholl: From Arcadia to Dystopia


Výstavu lze shlédnout po předchozí rezervaci a individuálně!!

Ačkoli jsou oba silní svou narativností a ovlivněni Freudovou a Lacanovou psychoanalýzou, neobejdou se jejich práce ani bez vlivu modernistických hnutí z počátku 20. století. Jejich postupy se však výrazně liší. Společně vytvářejí Schollova a Štechova díla silnou dynamiku a navzájem jsou si kontrapunktem.

Dennis Scholl produkuje precizně provedené malby a kresby postav uhnízděných v kontextech, které evokují klasické vize utopie. Schollovy zasněné vize, mistrovské linie a pozorovací schopnosti dovedené do nejminiaturnějších detailů, připomínají německý romantismus a jeho reprezentanta Otto Rungeho, mystické obrazy Williama Blakea a podivné scény Henryho Fusella. Scholla navíc přitahuje bohatství a přehnaná opulentnost baroka, do které protkává temnější stránku motivů vanitas a někdy brutálně vyobrazená „zátiší“. Tyto motivy čerpá od žánrových umělců 18. století jako je například Jean Siméon Chardin.

Zatímco dějiny umění jsou pro Scholla zjevně důležité, jeho postavy se zabývají i velmi současným tématem pohlavní obojetnosti (androgynie) a smazáváním rozdílů mezi muži a ženami. Mnoho Schollových protagonistů by mohlo být jak mužských, tak ženských. Zdá se, že si libuje v nejednoznačnosti jejich pohlaví a vyzývá diváka, aby sám zvážil vyplývající podněty z tekuté perspektivy obrazu. Občas tváře připomínají masky a jsou odvozeny z mramorových bust klasicistního umění. Důraz je kladen na čiré mandlové oči, smyslné rty a vlasy, které vypadají jako vyřezávané z hlíny nebo kamene. Vypravěčská povaha Schollova díla a skvělý řemeslný způsob, jakým své obrazy a kresby provádí, tedy kontrolovanou, ale záměrně vedenou rukou, připomínají díla malíře Balthuse. Především pokud srovnáme některé prapodivné, snové a inscenované žánrové interiéry, ze kterých Dennis Scholl velmi efektivně čerpá.

Naproti Schollovým jemným, až zranitelně vypadajícím postavám se Štechovi portrétovaní zdají být silnými, až vzdornými osobnostmi. Stejně jako Scholl je zjevně zanícen do psychologie svých subjektů. Ať už je atmosféra obrazu odvozena od reality nebo vychází z představivosti autora, používá hlavně ironii, temný humor a vnáší do svých obrazů určitou dávku brutality.

Ve Štechově tvorbě existuje silná souvislost s analogickým kubismem. To dokládá používání fragmentů, zkratkovitost a zkreslení objektu. Lze to interpretovat jako určité trýznění reality samotné. Stejně jako Scholl se Štech rozhodl znovu probudit přerušenou linii modernismu. Meziváleční umělci 20. století experimentovali s malířskými technikami a materiály. Adam Štech následuje ve své tvorbě jejich příklady, snadno přechází mezi malbou, šablonou a mozaikou. Vybírá si nejvhodnější médium pro zobrazované předměty a příběhy, které je obklopují.

Ve Štechově díle také cítíme něco podobného umění Art Brut a silný politický moment. Jeho tématem je ironický, mnohdy černý humor, který najdeme u českých literátů jako je Milan Kundera, který ve své literárním díle pracoval s mystifikací mýtů o marxismu a leninismu, které zkoumal z dálky v době komunismu (když žil v Paříži). Štech používá odlišný přístup: podobně jako spisovatel Milan Kundera reflektuje portrétovaného Václava Havla jako postavu minulosti české politické scény. Mimo jiné se zabývá roztříštěností současnosti, a to, jak z hlediska politiky, tak z hlediska uvažování nad formováním současného světa jednotlivce a moderní rodiny.

Štech i Scholl používají figurální malbu, která se zaměřuje na portrét nebo zobrazení tváře/ postavy jako objektu, určenému k průzkumu a promítání emocí. Dennis Scholl se ponořuje do snových fantazií, které mohou být podtrhnuty temnějšími myšlenkami a vášněmi, ale přesto jsou zpracovány citlivě a delikátně. Adam Štech je otevřenější a více konfrontační. Některé jeho kompozice působí dystopicky, někdy dokonce brutálně. Řada Štechových portrétů se zabývá zachycením podstaty subjektu. V těchto příkladech je interpretace často citlivá a něžná.

V posledních dvaceti letech je stále zřetelnější, že evropští umělci mají zájem prozkoumat dílo zahájené modernistickými umělci počátku 20. století, které bylo za tragických událostí přerušeno dvěma ničivými světovými válkami a politicky rozdílnými ideologiemi. Po sto letech se zdá, že umělci jako Dennis Scholl a Adam Štech přebírají štafetu od gigantů modernismu a pokračují v jejich rozpravě. Nicméně na postupech Scholla a Štecha není nic anachronického, ani zastaralého. Oba umělci jsou záměrně aktuální a prezentují své pohledy optikou 21. století v době bezprecedentní globální pandemie. Prožíváme okamžik, který působí surrealisticky a bizarně. My sami jsme přešli „Z utopie k dystopii“ a nyní se více než kdy jindy obracíme k umění a literatuře, aby nám poskytla útočiště a rozdílnou perspektivu našich pozemských životů.



Source link

Rubriky
Uncategorized

Kudy z nudy – Miriam Kaminská


MIRIAM KAMINSKÁ (nar. 1989 v Praze) se dlouhodobě zabývá sochařskými možnostmi tělesné formy. V roce 2018 úspěšně ukončila studium na pražské Akademii výtvarných umění, od té doby jsme se mohli s jejími pracemi setkat na řadě výstav, například Folie à deux, Studio Prám, Praha, 2019; RE_FORM, Trafo Gallery, Praha, 2020 nebo Klášterní zahrada 2020 v Broumově. Výběr prací pro prostor FOYER v Pragovce zprostředkovává autorčiny charakteristické výrazové roviny – sochy a nástěnné objekty na jedné straně nesou významy zviditelňování složité individuální psychologie, na druhé jsou ale jednoznačným podpůrným symbolem života obecně. Nástěnné objekty současně poukazují na etymologickou rovinu – společný kořen slov krev, červená, země a člověk v hebrejském jazyce.

Zobrazit více



Source link

Rubriky
Uncategorized

Kudy z nudy – Michaela Munzarová a Marcel Rozhoň


Společná výstava Michaely Munzarové a Marcela Rozhoně s názvem Půl/Pool vytvořená jako site-specific instalace určena přímo do prostoru současné The White Room.

První část výstavy proběhne formou virtuální hry v galerijním prostoru. Druhá část vznikne poté fyzicky a vznikne na míru specifického prostoru bývalé kuchyně, v níž nyní The White Room sídlí.

Michaela Munzarová vystudovala obor Nová média na plzeňské Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara, prošla ateliéry Adély Matasové a Vladimíra Merty a následně absolvovala v roce 2017 ateliér Supermédia u Davida Kořínka. Těžiště její práce spočívá v instalacích, pracujících s tématem zrcadlení, nemožnosti zahlédnout sám sebe a optickými klamy. Aktuálně pracuje s pojetím svých instalací ve virtuálním prostředí a s augmentovanou realitou.

Fotograf Marcel Rozhoň, dlouholetý rezident Pragovky, se poslední roky své profesní kariéry věnuje uměleckému ztvárnění a věrnému zachycení vycházkové a volnočasové obuvi.



Source link

Rubriky
Uncategorized

Kudy z nudy – Marta Fišerová Cwiklinski


Projekt Čtvrtý skleník je výsledkem několikaletého výzkumu. Zabývá se střetem mezi přírodou a kulturou, juxtapozicí organického růstu a umělými, člověkem vytvořenými formami; myšlenkou uzavřít přírodu do skleněné schránky skleníku a zbudovat tak umělý ráj nebo exotické, místně neoriginální prostředí. Pro projekt Čtvrtý skleník je důležitý narativ, který odhaluje zapomenutou historii myslibořického panství a jeho soudobého majitele Josefa Taaffe, anglického aristokrata žijícího na českém venkově počátkem 19. století. Zálibou hraběte bylo sběratelství a zejména pak botanika. Na svém panství neváhal zbudovat velkorysou botanickou zahradu, kde shromáždil mnoho exotických rostlin z celého světa. Příběh končí velmi jednoduše – Taaffe kvůli svému zájmu přišel o všechny peníze a byl nucen prodat veškerý majetek i s botanickou zahradu, která následně zpustla.

Marta Fišerová Cwiklinski svá umělecká díla umně využívá jako nástroj k odhalování společenských struktur. Její tvorba nabízí komentáře k různým současným i minulým fenoménům, které mají často politické, sociologické nebo ekologické konotace. Pomocí vlastních subjektivních prožitků, vzpomínek, úvah a asociací vytváří instalace, jež v sobě nesou neochvějnou pravdu o světě, v němž žijeme.





Source link