Adolf Loos, původem brněnský architekt je dnes považován za jednoho z průkopníků moderní architektury, který se nebál jít proti proudu a dobovým konvencím. Výstava se kromě jeho tvorby architektonické věnuje i méně známým skutečnostem jeho života a připomíná, že Loos byl mimo jiné výborným esejistou a velmi vlivným pedagogem. Byl také velice společenský a během svého života měl mnoho zajímavých přátel, klientů, studentů a spolupracovníků, kvůli své povaze však také řadu odpůrců.
Mezi Loosovy poslední spolupracovníky patřil český architekt Karel Lhota, se kterým projektoval Winternitzovu vilu, a ještě několik dalších projektů včetně slavné vily Müllerovy. Lhota dnes není příliš známý, nicméně jeho přínos k pozdním Loosovým stavbám je zásadní, a proto se výstava věnuje také jemu.
Expozice je rozeseta po Winternitzově vile, která sama je tím největším exponátem. Možnost uspořádat výstavu o Adolfu Loosovi a Karlu Lhotovi přímo v jejich posledním společném díle dává návštěvníkům příležitost osobně prozkoumat to, o čem se dočtou ve výstavních textech. Výstava je uzpůsobena tak, že návštěvník prochází domem, nalézá místnosti, ve kterých se vyskytují panely s texty, fotografie, artefakty připomínající život obou architektů i knihy, které se k nim nějakým způsobem vážou. Expozice je pojata tak, aby představila oba architekty i jejich dílo, diváka nepřehltila, ale neobvyklou formou mu zážitek ozvláštnila. Například do křesel je možno si sednout a knihy se smějí bez omezení číst, budete tak moci myšlenky a dílo Adolfa Loose nasát všemi smysly.
Součástí výstavy jsou také dvě místnosti s novou stálou expozicí věnovanou samotné Winternitzově vile a rodině pradědečka Josefa Winternitze, která ve vile žila, ale pro svůj židovský původ o ni byla později připravena a její osud hluboce poznamenal jak holocaust, tak komunismus.